Běžecnaty - Bad days

Tak, jsem doma. O když vím, že jsem si dneska trasu o něco prodloužila, zázraky nečekám. Přes těch doposud nejdelších 9 km se prostě ne a ne přehoupnout. No nic. Jako po každém běhu štrachám v kapse. Mobil mám zahrabaný pěkně hluboko, to aby při cestě nevypadl. Když ho konečně vyhrabu, nastává další komplikace v podobě orosených rukou... Snažím se je tedy trochu osušit, i když mi chvilku trvá najít alespoň kousek suchého oblečení. Vzkaz tam nahoru: Když jsem si přála teplé počasí, nemyslela jsem 32 stupňů!  No každopádně po etapách vysoušení svých zpocených prstů se mi konečně daří mobil odemknout. Čeká na mě překvapení. Příjemné. 12 km v nohách.

¨

Já začala běhat asi na začátku dubna. Nebylo to jednoduché. Můj pohyb tvořil pouze silový trénink (a to zhruba od konce září za účelem nabrat) a kondici jsem neměla téměř žádnou. S tím jsem byla samozřejmě smířená. Více mě ale trápilo počasí. Při pomyšlení na to, že mě hned po vyjití ze dveří udeří do obličeje mráz, že se do mě bude opírat silný vítr a že se někdy hned po 200 metrech budu muset kvůli lijáku vracet, se mi prostě nechtělo. Jediným motorem byla naděje, že jednou mě to chytne, že mě to bude bavit.

Víte, po pravdě jsem dost ambiciozní. Když něco chci, jdu si za tím. Běh není výjimkou. Často jsem přemýšlela nad tím, co je to vytrvalost a jak ji získat.
Každý ten deštivý, větrný běh jsem si opakovala:
"Vydrž!"
"Za chvilku přijde lepší počasí, neboj."
"Už jsi za půlkou, teď to půjde zlehka."
"Víš, že budeš zklamaná, když teď polevíš, nedoběhneš dál, zastavíš."
"Copak si už nevzpomínáš, jak krásně se budeš po běhu cítit?"
"O krok blíž k cíli!"
"Kdo jiný než ty?"

Dnes už sice počasí poměrně hezké, sem tam se ale nějaký ten větřík objeví. Nebo liják. Nebo čistá, upřímná nechuť jít běhat. Takové dny byly, jsou a budou - nehledě na roční období. Proto nezapomínám na ty věty zmíněné výše, zvláště pak na tu poslední.
Jsem to JÁ,, kdo se chce zdokonalovat. Kdo chce zvyšovat rychlost a vzdálenost. Kdo chce příští rok uběhnout půlmaraton. Kdo chce být běžěc.
Proto jsem to logicky JÁ, kdo pro to bude muset pořádně makat.

Tak tak přátelé. Po běhu vám totiž nezůstane nic než KREV, POT A SLZY.


Jo a taky trocha toho dobrého pocitu, zdraví, štěstí atd...