Na slovíčko - Krása

Jsou lidi, kteří projdou kolem zrcadla bez povšimnutí. Jsou lidi, kteří se u zrcadla zastaví a poví si, jak moc jim to dnes sluší. Jsou lidi, kteří si řeknou, jak moc jsou krásní.

Ráda bych mezi ně patřila. Mezi ty, kterým se při pohledu na své tělo nezačnou hlavou prohánět ty negativní myšlenky. Bohužel. Nepatřím. Ale víte, vy, co je ještě horší? Nejsem sama.

My holky jsme většinou odjakživa takové. Chceme se líbit. Od malička si na hlavě češeme copánky, už na prvním stupni zkoušíme potají máminu řasenku. Oblékáme se podle modních trendů, snažíme se být in. Snažíme se být krásné. Někdy ale přestaneme rozeznávat krásu vnější od té vnitřní. Problém nastane, pokud vzhled upřednostníme před pocity a duší.

Zevnějšek je podstatný. První dojem hraje velkou roli. Takové rande, pohovor... Dívka s upravenými vlasy, vyžehlenou halenkou a příjemným parfémem rozhodně působí lépe než dívka s mastnou hlavou, trikem se skvrnou od oběda a nasáklá vůní smažených řízků ze stánku od vedle. Každá mince má ale dvě strany

V určité chvíli se totiž vzhled dostane na vedlejší roli. Například, když je dívka, a to kterákoli ze dvojice, vyzvána promluvit. Pokud na pohovoru neprokáže své schopnosti, může si tak maximálně postěžovat. Stejně tak na rande. Když bude dokola tlachat o kravinách, nebude ochotná naslouchat a místo hezkého chování bude působit spíše nevychovaná, neslušná či ještě hůř - namyšlená, může si tak akorát postěžovat kamarádce. Ani upravená ofinka ani nová kabelka ji tam prostě nepomůže.

Na otázku, zda je podstatnější vnitřní či vnější krása, bych odpověděla asi takto. Ani jedno. Nelze upřednostňovat zevnějšek a odstrkovat vnitřek. Pokud by tomu tak bylo, byly bychom jako panenky Barbie. Umělé a bez duše. Zároveň ale nemůžeme zanedbávat vnější vzhled úplně. Přece jen i ten je svým způsobem důležitý.

Náhle si člověk uvědomí, že je potřeba snažit se vyvážit obě strany. A právě v tomhle spočívá ta pravá krása. V rovnováze.